Deprese, úzkosti, panická ataka, ale i stres, napětí, zoufalství, bezmoc apod. Co si budeme povídat, špatná psychika není zrovna nic příjemného. Tyto stavy mě trápily 4 roky a přestože se stále stupňovaly, přijmula jsem tento fakt jako dar. Neboť právě díky nim jsem se mohla uzdravit a osvobodit. Paradox, ale pravda.

Deprese nám dává možnost osvobodit se.

Jak jsem již zmínila v minulém článku (Seznamte se, DEPRESE), depresi nepovažuji za nemoc, nýbrž jako nevyjádřené či jinak potlačené emoce. Ať už se jedná o psychickou bolest, zejména pláč, zoufalství, strachy či třeba pocit ohrožení. Když si uvědomíme, že vnitřním démonem jsou ,,jen" potlačené emoce, můžeme s nimi začít směle pracovat a osvobodit je. Osvobodit sebe. Neboť dokud vnitřní bolest nepřetransformujeme, bude v nás a našem těle dál páchat škody. Ať už nyní či za pár let. Každopádně nějakou akcičku osnuje v každém okamžiku. O co poději se projeví, o to hůře pro nás, neboť čím déle v nás je, tím více uškodí. Z pohledu psychosomatiky je zmíněné výše potvrzeno.

Nyní uvedu příklad z vlastní zkušenosti, konkrétně z doby, kdy jsem si již skutečnou složku depresí zvědomila. Od toho momentu jsem se ještě více ponořila do sebe a vzpomínala postupně na všechny traumatické situace z minulosti, zejména z období dětství. Vzpomínky, na které jsem již zapomněla, se začaly samy vracet. Naprosto přirozeně, bez nátlaku. Někdy se dokonce stalo, že jsem si danou situaci pamatovala a v průběhu života ji často vyprávěla jako vtipnou příhodu. Aniž bych si uvědomila, co ve mě ve skutečnosti zanechala. Odpověď jsem měla celou dobu na očích a neviděla jsem ji. I to se stává.

Odpověď máme na očích.

Pokud budu mluvit konkrétněji, uvedu situaci, kdy mě jako malou holčičku ,,kamarádi" vytáhli ven na kolo a tam měli připravené dětské pistolky. Jakmile jsem přijela, ,,stříleli" na mě, vrhli se na mě, řvali a štípali mě do zad. Když se mi povedlo jim vyklouznout, přijela jsem domů a byla šíleně vytočená. Řekla jsem, co se stalo a třískala s věcmi. Tenkrát mě to jen naštvalo, ale při zpětném vybavení daného okamžiku jsem se totálně rozklepala, brečela jak o život, cítila se v ohrožení, total zoufalství, neustávající pláč a nevěděla jsem, jestli s věcmi třískat či se naopak schoulit.

 Všechny usazené emoce šly ven a dost silně. Skučela jsem psychickou bolestí, ležela na posteli schoulená, bouchala kolem sebe a hystericky brečela. V ten okamžik jsem cestovala v čase a opět jsem byla ta malá bezbranná holčička, které nikdo nepomohl. Skupinově na mě zaútočili a ani hlasitý křik mi nebyl nic platný.

Deprese jako DAR. 

S vypuštěním dávno pohřbených emocí jsem náhle ucítila neskutečnou úlevu. Sice jsem byla po těle velmi oslabená, neboť tato informace ve mně kvasila několik let, ale přesto jsem cítila, jako by na mě praskly kovové a svazující obruče. Svoboda.

Samozřejmě, k danému zážitku jsem se vrátila vícekrát, neboť jednorázově úplně všechno ven nešlo, ale vytrvala jsem a bylo mi čím dál lépe. Tato vzpomínka sice nebyla jediná příčina špatné psychiky, ale byla jednou z příčin, které vznikly na základě nakupení emocí. Po vyčištění jednoho ze zdrojů se začaly odkrývat další a další. A já se cítila svobodnější a svobodnější. A co více, silnější.

Věž bez pevných základů se nakonec zhroutí.

Kdyby nepřišly deprese, nic pevného bych v životě nemohla postavit, neboť když stavíte věž a místo pevných základů máte nekvalitní cihly, taky je jen otázkou času, kdy se celá věž zhroutí. Nyní můžu s jistotou a bez obav tvořit svůj život. Již se nebojím, že se mi v životě něco nepovede, neboť nemám obavy, co by se mnou bylo, jak bych reagovala či jestli bych vůbec ustála, kdyby se něco opravdu silně zvrtlo. Objevila jsem v sobě sílu. Vím, že mohu v sebe věřit. 

Kdysi jsem měla za to, že jsem slaboch a nic nezvládám. Myslela jsem, že se umím jenom hroutit. Odvaha probudila ve mě spící sílu. Sílu postavit se všemu a řešit všechny okolnosti, které život přináší. A za to díky!

Sílu v sobě máme, stačí jí jen probudit.

Vnitřní démon byl tedy jen poslíček zpráv, které jsem neslyšela či vyslyšet nechtěla. Kdybych je ignorovala i nadále, projevily by se v podobě chronické nemoci. Démon se tedy proměnil v kamaráda, který mě informoval o všem, co ve mně ,,nehrálo". Když berete depresi jako dar, stane se z ní velmi štědrý Ježíšek :-)