KATULÍ POVSTALA Z POPELA

Nový začátek,

koráb loď,

vše staré Káťo rychle shoď.

Loď z přístavu vyplula,

z místa Káťa se pohnula.

Ač vychází neobuta, připravena plně jest,

nevylekal ji ani blízký jez.

Skořápka svlečena,

ač dotlačena nouzí,

pomohli druzí,

Káťa se nám probouzí.

Kdysi dávno vzlétla,

často však dolů slétla.

Nyní odhodila zátěže,

Káťa konečně svlékla otěže.

Mrká na svět,

každý kámen zdá se jako krásný květ.

Květ líbezný a veselý,

Káťa se nám blahem tetelí :-D

VÝZNAM

Napsáno na Kypru 25.9.2019 po energetické léčivé terapii od GEORGE LIZOS, která proběhla za vysokých vln na Afrodiině pláži lásky (Petra tou Romiou).

Báseň je o znovuzrození, nabití síly, opětovné radosti ze života a uvědomění, že není nic špatného na tom požádat druhé o pomoc.

Tehdy jsem úplně realisticky ucítila, že v mém životě nastanou rychlé a naprosto úžasné změny!!! Je tomu již rok a půl, a děly se fakt divy... a co více,  budou se dít i nadále!

USTRAŠENÁ ŽELVA

Želva v soumraku zdánlivě mlčí,

kolem dokola hluboké stopy vlčí.

Vlčí převaha rozplyne se v davu,

želva sama sobě dál kope hlubokou jámu.

Jámu hlubokou, plnou žalu,

dlouho nachází se ve stagnačním stavu.

Pohnout kupředu se nechce,

změnu nepřijme jen tak lehce.

Bojí se bojí,

v srdci slzy roní.

Chtěla by utéci, zmizet pryč,

sama na sebe šije bič.

Bič mrzutosti, bič beznaděje,

přec v pohyb vpřed existuje naděje,

a co více, přijde dříve, 

než se naše milá želva NADĚJE!

... a opět rozsvítí se její krásné líce

VÝZNAM

Jestliže víme, že nás v životě blokuje strach a my s tímto faktem nic neděláme, sami si kopeme jámu. Logicky, když ale strach mohl vzniknout, můžeme ho odbloknout. 

Nebojme se a upřímně nahlédněte do svého vnitra a zjistěme, z čeho máme obavy a jaké vzorce a programy v sobě hýčkáme. Nejvyšší čas dát jim Bye Bye.

Z ŽELVY MOTÝLEM

Želva udělala chybu, však pochopila danou lekci,

již více se necítí se jak ježek v kleci.

Malým nejistým krůčkem pohla se vpřed,

byť tak malinkým, že bys jej ani nepostřeh.

Malý krůček pro lidstvo, avšak gigantický pro želvu,

již více neshání pro sebe záhubu.

I když zas někdy dostane přes hubu,

dotkne se dna,

zvesela zvolá: ,, Jé, vždyť tady jsem už byla! "

Ze srdce se zasměje, na cestu ven si vzpomene,

opět zrodil se nám Fénix z popele!

VÝZNAM

Někdy se náš život vleče, jindy zažíváme kvantový skok. Aby ne, správné načasování se nás neptá, nýbrž na nás čeká ;-)

Když se ocitneme na dně a není to poprvé, vzpomeňme si, že už jsme jednou na dně byli. Ano, byli, mluvíme v minulém čase. Takže jsme se ze dna dostali nahoru. A když to šlo jednou, proč by to nešlo znova?

1+2+3 A TAK DÁLE, POHYBUJ SE VYTRVALE

Svět zvláštním místem zdá se,

lidé učí nás vzdávat se.

Jít s dobou, plakat nad hrobem,

dokud sami nezahynem.

Tento fakt

vyvíjí na lidi tlak.

To a tohle, správně konáš,

ano, pokud sám sebe zatratit hodláš.

Každý rok přesně tak a zas stejně,

pročpak cítím se stále mizerně?

Vyboč z kola, začni tančit,

začni sám sobě patřit.

Věčný přítel do života,

seznamte se,

vybočil si ze zajetého kola,

výborně, šikula!

Wau, to je ale nádhera,

již nepoloží mě kdejaký mizera.

Situace v životě groteskou jest,

zjišťuji, že život mi opravdu drží celou dobu šťastnou pěst!

Vše krásně zapadá,

tvoří ucelený celek,

lidstvo neupadá,

zapadl do mozaiky důležitý kousek!

VÝZNAM

Na každém z nás záleží ;-)

KVÍTEK ROZMILÝ, AČ PRO OSTATNÍ DIVNÝ ZDÁ SE

...avšak kvítek nevzdá se!

V dnešním světě,

mnozí z nás sní o odvetě.

Odveta světu,

žádná růže v rozkvětu.

Kvetoucí poupě,

zírající na svět tupě.

Ostatním jeví se hloupě,

kvítek radši zvolí skryté doupě.

Kvítek vědomý,

otázky ohledně života rád zodpoví,

jenže ne všichni řeči kvítku rozumí.

Je těžké býti ženou,

ženou tou,

která ostatní žene černou tmou.

Jako jediná totiž vidí světlo,

nebýt jí, ostatní by zlo ve tmě smetlo.

Kvítek vidí, co druzí ne,

ví, čemu ostatní se smějí,

kvítkova vědomost však nezahyne,

neboť ostatní kvítky kvítku chápavou píseň pějí.

Ač předtím kvítek netušil,

zvolením si svobodným kvítkem býti sobě rovné přivábil.

Nyní není kvítek, nýbrž rozkvetlá louka,

kvítek nečekají již osamělá muka.

VÝZNAM

Kvítek = vědomá žena

Dnešní společnost žije život na povrchu, je konzumní a materialistická, hledá chybu v druhých. Jsou zde přesně určeny hodnoty, které má člověk zpravidla vyznávat, aby splňovat očekávání a nevybočoval z kolejí. Ale jsou tu i výjimky. Výjimky, pro níž hodnoty tkví v něčem úplně jiném a svět vnímají očima plně otevřenýma. Vidí, ví, naslouchají a vnímají, co ostatní ne. Jsou tu, ale defakto žijí ve světě jiném, než-li zbytek.

Kvítek je symbol ženy, ženy vědomé. Ženy, která kvůli strachu a zkušenostem z posměchu se bojí ukázat a naplno říkat, jak svět vnímá, tudíž se stáhne do ústraní. Trápí ji, že nezapadá, vymyká se. Může se cítit až osamoceně, což ji přivádí v myšlenky, že se světu přizpůsobí.

Nakonec však vytrvá a svoji odlišnost promění ve svoji přednost, jedinečnost. Neboť si uvědomí, že světlo v ní může probudit světlo druhých. Vytrvá a díky zákonu rezonance sobě podobné lidi přivolá.

Vesna & Věra Martinová - Bílá laň →

OSLOVUJEME, VOLÁME

Kačka, Káťa, Čáča, Čačík,

Kátí, Katulí, Katule, Katulín,

dokonce i Sgáťa, Kadibudka, Kaďák,

ano, veškeré výše slyším ráda.

Taky Kej-Kej, Katy, Knoty,

některé táhnou se se mnou už roky.

Kači, Kača, Káčátko,

a některé naštěstí jen na krátko.

Pansgáťa, Knóťa, Panknóťa, Kátinko,

pohladí a nejen malinko.

Co fakt nesnáším, Kateřino, Katko,

v uších mých zní to jak blitko,

prosím vážně, neříkej mi takto!

Tím nechci žádnou zvanou Katku urazit,

u mě však tímto oslovením můžeš pěkně narazit.

VÝZNAM

To je tak, když nemůžeš v jednu ráno zaspat :-D

Z muže MUŽEM

Jé, tobě to ale sluší,

od pat až po uši.

Krásný make-up, řasenka,

dokonalá oční linka.

Rtěnka zářící už z dálky,

na krku honosné korálky

zbavujíc při pohledu morálky.

Sukně kraťoučká,

vůle slaboučká,

vidím celý klín

a přesto cítím jen prázdný splín.

Společná noc, přesto sami,

byť po celou dobu hladím tvé vnady.

Kontakt či dotek vědomý,

kdopak z nás mi odpoví?

Je ráno, řeknu: Ahoj,

stále dokola jako stroj.

Obléknu katě,

postačila si mi, bohatě.

Přesto nejsem naplněn,

něco schází,

zahanben odcházím.

Večer půjdu ven a potkám další,

která mi na jednu noc stačí.

Dokud nedostanu se ze slepé uličky,

budu stále potkávat samé bludičky,

nalákán na sexy lodičky.

Třeba se jednou umoudřím,

všimnu si i dívek jiných,

snad zmoudřím a stanu se mužem silným.

Mužem, jenž si vědomou ženu zaslouží

a na společné cestě jí ke štěstí posloužím.

Muž a žena, celistvost, respekt, jednota,

toť vztahu nejvyšší hodnota.

VÝZNAM

Změnou hodnoty docílíš vztahu nejvyšší jednoty.

V básni je však vše velmi zjednodušeno, neboť zde nemluvíme jenom o jedné z našich hodnot. Ve skutečnosti jde o velké množství jevů, které vyžadují naši pozornost :-)

Olga Lounová- Středověká →

VZORCE STARÉ, PŘED NAROZENÍM NÁM DANÉ

Neléčíme pouze naše neduhy,

ale také programy a vzorce,

splácíme našich předků dluhy,

uzavři koloběhům dvorce!

Když se zamyslíš a zavnímáš,

zjistíš, že staré přísliby a chyby předchozích přijímáš.

Jakmile si zvědomíš,

chceš-li to břímě i Ty dále nosit?

Odpověď sám sobě zodpovíš.

V okamžiku se rozhodneš,

první kroky k očistě podnikneš.

Neřeš, že se náhle rodině vymykáš,

vždyť před nimi dveře nezamykáš,

pouze starých nefungujících vzorců odvykáš.

Změna, prostě haluz,

život nabere nenadálý skluz.

O co rychleji vše pofrčí,

o to lépe,

neboj, počáteční fofr tempo časem přejde.

Prostě věř, po staru už to fakt dál nejde.

Postupně odkrýváš nejrůznější tajemství,

v hlavě zmatky,

co opustíš, propusť navždy,

nestojíš přec o žádné vratky.

Nevysvobodíš pouze sebe,

nýbrž děti tvoje budoucí,

odproštěná jejich srdce budou samou radostí tlukoucí.

Ač složité se zdá,

záleží na tvém úhlu pohledu,

neboj, vše se poddá.

Vnímej každou situaci jako dar,

odteď čeká tě jen a jen samý zdar!

VÝZNAM

Nosíme v sobě svoje předky. Jsou součástí naší DNA. Jejich DNA je součástí té naší. A nejedná se pouze o fyzické záležitosti, nýbrž i otisky psychické. Například taková povaha mnohdy není nic jiného než-li vzorec vzniklý na základě strachů, čili našeho způsobu naprogramování z dávných dob.

Jistě jste si všimli, že určité situace se po generace i obecně mezi našimi příbuznými dosti opakují či si jsou minimálně podezřele podobné.

Vše se přenáší po generace a je jen na Tobě, jestli se rozhodneš koloběh uzavřít či jej dál posílat dál a co víc, ještě si k tomu něco svého přidat.

Uzavři kruh. A když už ne pro sebe, tak pro své budoucí potomky. Každý rodič chce přec pro své dítě jen to nejlepší, není liž pravda? ;-)

BEZVÝCHODNÁ SITUACE S VÝCHODEM

Skládám básně,

fungující jako mé duše třásně.

Co není zakázáno,

je dovoleno,

vypsat se je povoleno.

Ruka píše,

co duše potají dýše.

Smutní a sténá, plná smutku,

přestaň donekonečna opakovat hrubku!

Drásáš se zbytečně, nikam to nevede,

Káťa uvnitř bez páky se sama nezvedne!

Jak jednou provždy přestat vědomě bdít?

Jednoduše, stačí CHTÍT!

Kde najdu vnitřní sílu?

Nyní testuješ v SEBE VÍRU.

Pohon, jenž Tě stvořil,

do Tebe veškerou svou sílu vložil.

Jak se člověk k cíli doklepe?

Neboj, on Tě povede.

Třeskum, bleskum, fí,

už nestůj na místě jak tvrdý Ý.

Zbytečně se nehádej, začni konat,

máš tady ještě hodně práce vykonat.

Žádné hádání,

přišel čas konání.

Odevzdej, nech se vést,

Vesmír se přece nemůže splést!

Nepleť se mu do práce,

o to více půjde vše hladce.

Nejde o to, k čemu se chceš dopídit,

nýbrž jak se na konci budeš cítit!

VÝZNAM

Je přirozené, že nevíme kudy dál. Stačí požádat a nechat se vést ;-)

SLADKÁ MELANCHOLIE

Slavík venku zpívá,

neřeší, že se někdo dívá. 

Dívá, mlčí, dech se tají,

přemýšlí snad, že se ptáčkem nají? 

Odpověď dostane,

až ptáček zpívat přestane. 

Zpívání věda není,

byť je v centru veškerého dění.

Náhle ticho, utichl hlas, 

uslyšíš ho zas?

Až dozraje klas,

nastane sklizni čas. 

Odevzdej svou krásu,

užívej života špásu.

Rukou mávni,

nebo jako obtížný hmyz táhni. 

Pozastav se náhle,

nedávej hned všemu vale. 

Ne všechno slavíkovi padne, 

hráč figurkami táhne.

Dopouštíš se hříchu,

nezvládáš-li svou pýchu. 

Slunce zapadá, měsíc vychází,

slavíkův hlas mi schází... 

VÝZNAM

Pozorovatel pozoruje slavíka či-li  jedince, jenž je sám sebou a neřeší, co si myslí ostatní. Je jím nadšen, ale pořád očekává, že se něco špatného stane - vidina neštěstí, což značí jistý vzorec očekávání → jedincovy strachy. 

Bojí se, co se stane, až slavík přestane zpívat. Tudíž se obává budoucnosti a všeho, co nemůže předvídat či ovládat. Děsí jej nejistota. Dokud nenastane obávaná situace, nebude mít klid. 

Slavík přestal zpívat, protože nastala noc. Jenže pozorovatel se bojí, že už ho znova neuslyší. Nechápe totiž, že noc, čili pauza, je přirozený koloběh přírody, života. 

Život bychom neměli brát tak vážně, měli bychom být sví a žít v přítomném okamžiku. Nezáleží na tom, na jaké překážky narazíme, ale na tom, jak se k těmto překážkám postavíme!!!

NEČEKANÝ HOST

Na dveře klepe,

klikou mele,

klepe, až bouchá,

něco přichází, mám tucha.

Dveře se otvírají,

vchází do dveří,

dech se tají,

říká: Ahoj, mládeži.

Vešla náhle,

zavřela za sebou dveře,

nastaly změny nenadálé,

objevila se Slunce záře.

Změna, jméno její,

změna všeho, co si všichni přejí.

Neutíkej, není proč,

radši k ní přiskoč,

uvítej ji s náručí,

to Ti štěstí zaručí.

Objevuje se znenadání,

vchází bez pozvání,

můžeš mít vizecké nadání,

přesto přijde znevídání.

Nebraň se, a proč taky?

Nedělej drahoty.

Nespokojenost z nudy končí,

zasáhly vlivy zvenčí.

Nedělej drahoty,

naopak, měly by znít jásoty.

Něco končí, něco naopak začíná,

záleží, jak si kdo počíná.

Ať jsi kluk či holčina,

není to pouze chvilková odpolední svačina.

Zakusíš a zůstane,

nejde sníst jen polovic,

nečiní, jak si kdo namane,

přijmi ji, jinak nezmůžeš zhola nic...

Řád nastane

chaos ustane,

Pravé JÁ povstane ;-)

NA SLUNCI DAŘÍ SE KVÍTÍ

Zpěváček fádný, 

důvod ke zpěvu nemá žádný.

Žalostný vzlykot krajinou táhne, 

kdopak tomu všemu vlastně vládne? 

Bezmoc, mrzutost, bezpráví,

kdo tohle všechno napraví? 

Blaničtí rytíři,

v bájích se praví... 

Doba uplynula,

mlha se rozplynula, 

naše hříšná těla utonula, 

civilizace se opět dále neposunula.

Ježek v kleci,

hlavolam známý,

jeho existence však význam nemá pranic žádný. 

Hlavu zamotá,

málokdo jej zas rozmotá. 

Šmodrchání, řešení žádné,

kdo tomu všemu vládne? 

Nostalgie končící,

děti sedících na zemi brečící. 

Kdo pomůže?

Dítě samo sobě pomoct nemůže. 

Seber odvahu, vylez z díry, 

nu což, přibydou ti další rýhy. 

Ve tmě světla málo,

o to více svítí,

na slunci daří se kvítí. 

Mrzutost upadá, svět se mění

vláda se rozpadá, 

zbývá otázka nemalá,

jak to, že najednou svět neuvadá??? 

VÝZNAM

Na slunci daří se kvítí = symbol dětí, které potřebují nové vzory, neboť kopírují vše, co vidí kolem sebe!

Většina z nás dobrovolně aniž by si to uvědomoval, žije ve tmě, roboticky chodí do práce a z práce, nemá smysl života, pouze přežívá. Vinu svého duchamrtvého života  hází na druhé, na vládní systémy a pod. Nadáváme a stěžujeme si i na prkotiny a hodnotíme druhé jen pro to, abychom zapomněli, jak je nám samým. Staráme se o blbosti, jen abychom nemuseli dělat velké kroky v našem životě. Abychom nevyšli z komfortu. 

Naše děti pak přebírají tento zajetý vzorec. A proč? Jsou takto vychovávány a jednají přesně podle toho, co vidí. Učí se pozorováním nás. Když však vylezeme z díry a zkusíme vše jinak, děti nás budou opět kopírovat. Tím dostávají naději na nový život. 

Čím víc nás bude, tím bude světlo jasnější. Nejdřív budeme dost vyčnívat z davu, budeme opovrhováni, ale budeme inspirovat další a další jedince. 

V množství je síla. Chceš-li změnit svět, začni u sebe ♥

NEJDŘÍV TŘESK, POTOM BLESK

... aneb léčba šokem

Hromy, blesky, třesky,

kapky dělaj plesky, plesky.

Bum, bác, záře,

oslněné tváře.

Jas všude kolem,

oživeni šokem jako šémem Golem.

Tma a záře,

jemně hladí naše tváře.

Spaní bylo dosti,

měníme se od morku kosti.

VÝZNAM

Události chodí jako blesk z čistého nebe. Zpravidla na obloze nejdříve vidíme blesk, poté uslyšíme hrom. Na nás lidi ale většinou zabírá zcela opačná strategie. Nejdřív rána, díky níž se nám až následně rozsvítí...

Jinak řečeno, dokud se v našem životě nestanou silné události, nemáme důvod něco měnit a konat.

HODINY ZASTAVÍŠ, ALE ČAS BĚŽÍ DÁL

Napnu smysly,

plácám nesmysly.

Plácám a plácám,

jako dítě v písku se hňácám.

Zajdu na ryby,

omezím chyby,

v lese najdu hřiby,

pivo proteče hrdly.

Ač je noc,

nemohu si pomoct.

Nahodím sexy ohoz,

kam zmizela moje ctnost?

Proč bych měla po proudu jíti,

když chci zkrátka po svém žíti?

Proč být jedna z mnoha?

Na nic bych se nezmohla.

Mám jen poslušnou loutkou být

a ve stáří nechat tělo shnít?

Žít znamená žít.

Zítra jako dnes,

čuch mám jako pes.

Jakmile se energie zneklidní,

hluboký nádech ji uklidní.

Uklidní více nežli chlast,

dá za pravdu vyléčený štamgast.

Nemáš prázdné ruce,

proto vzmuž se.

Využij potenciál, jenž byl ti dán,

je to nejcennější od Boha dar.

VÝZNAM

Co nám nikdy nikdo nevrátí? Čas. Tak si uvědom, jak jej trávíš. Vše se děje teď. Ne včera, ne zítra. Vše je v přítomném okamžiku. Další otázky? 

Tik, ťak, tik, ťak...  

OČEKÁVÁNÍ V OČEKÁVÁNÍ

Venku kvete šeřík,

co asi budu dělat, až se sešeří?

Pod balkonem stát bude,

mé srdíčko stěstím nabude,

nikdo kromě nás dvou nic vědět nebude.

První hvězda vyšla,

měsíc v úplňku září,

nikdo zatím nepřichází.

Ve svitu se cosi mihlo...

VÝZNAM

Jsme zvídaví, co nás všechno čeká. Kvetoucí šeřík symbolizuje nás, konkrétně náš růst.

Vidíme, že teďkom kvete, ale my chceme vědět, co bude, co následuje. Co nás čeká. To, že osoba čeká na milence znamená, že i my očekáváme něco krásného, co nás štěstím pohltí jak láska. A to bude v nás, ne v názorech druhých, ale v nás. Šťastní budeme spolu, náš vlastní vnitřní pocit bez vlivu okolí. 

První hvězda vyšla, což značí příchod noci, či-li budoucnost, kterou jsme očekávali. Máme dokonalý rozhled (měsíc v úplňku září), ale zatím se nic neděje, pociťujeme zklamání, páč nepřišlo to, co by rozbušilo naše srdíčko. Zklamalo nás naše očekávání. 

Ve svitu se cosi mihlo - jednoznačně říká, že ono se něco děje! Nemusíme události v zákulisí vidět ihned. Vše se projeví ve správný okamžik. Udělej jeden krok a dalších 100 k tobě přijde ;-)

POROUCHANÝ ROBŮTEK

Stále měníme k obrazu svému,

stále po svém dáváme jim svou něhu.

Stále měníme,

pravá JÁ zabíjíme.

Chceme doma míti dítě hodné,

do moderní společnosti vhodné.

Šprt ukázněný, tichý,

jak z encyklopedie vyšitý.

Nevidíme potenciál, originalitu,

vychováváme předem danou elitu.

Skrčené v koutě, dělajíc ostatním pro radost,

ale co když konečně řekne dost!?

Sodoma Gomora, no to je úděl,

kam se náš naprogramovaný robůtek poděl?

Musíme opravit ovládání,

jinak se nám robůtek změní k nepoznání.

Co si to dovolil?

Robůtek se nám odpojil.

Postupně všechny programy maže,

bez našeho souhlasu hýbou se jeho paže.

Nastal error,

Bože, to ale bude teror!

Robůtek náhle ožil, zcela vygumován,

avšak již není k ovladači přikován.

Dívá se na svět vlastníma očima,

rázem jinak jeví se mu domovská občina.

Vidí věci, jež dříve neviděl,

pohled, jenž dosud ostatním záviděl.

Život, jenž dříve nenáviděl, se změnil,

vidí, co dřív ne,

stačilo pro jednou říci: NE!

PS: 

Přirovnání k odpojenému robůtkovi je inspirováno filmem Nádherná zelená. Kdo viděl, pochopí.

Význam básně zveřejním později jako úvahu, neboť se nejedná pouze o rodičovskou výchovu dítěte, nýbrž i o školský systém vládou nám daný.

Nádherná zelená (1996) - Coline Serreau →

Mirai - Dítě robotí →

Z NULY V PLUS NEKONEČNO

Žila, byla jedna Káťa,

která život svůj jen tak tak zvládla.

Oddávala se představám snovým,

s každým nápadem přicházel svět nový.

Jedno však bylo v nerealitě vždy společné,

její Pravé JÁ, které se projevovalo, srdečně.

Po letech marného boje,

odhalila Pravé JÁ svoje.

Již nechtěla se do představ odívat,

od pravdy života odbíhat.

Není divu, už ji z toho mrdalo,

pravé štěstí ji to za nic nedalo.

Jakmile začala žít,

přestávala nezdravě snít.

To však není správně, neboť ztratila cíl,

za nímž by v životě chtěla jít.

Čím více šla do sebe,

více lidí odháněla od sebe.

Zjemňující energie ostatním byly cizí,

neboť byly její a ne jí cizí.

Postupně začala potkávat nové lidi,

kteří nebáli se přiznat svoje chyby.

Změnila se, začaly se dít divy,

už nepřitahovala lidi zabývající se jen kydy.

Nemá však vyhráno, život pokračuje,

avšak doba uzdravování se zkracuje.

Po mnoha letech konečně klid nachází,

závislost na cizím mínění jí již neschází.

Kdo blokády v sobě prorazí,

toho již kritika druhých na zem nesrazí.

Pevný střed uvnitř sebe,

objevila v něm celé nebe.

Od té doby šťastná jest,

již sama sobě nestaví žádnou klec.

PS: 

Název je inspirován písničkou z animáku Hercules - Zero to hero :-)

VÝZNAM

Herkules (1997) je opravdu velmi inspirativní animák, protože jasně ukazuje, že když máme své sny a cítíme, že máme vyšší potenciál a životní úkol, jděme si za tím. Je úplně jedno, že jsme vždy byli bráni jako nuly či vývrhel společnosti a exoti. Jejich názor s námi nijak nesouvisí, to si uvědomme.

Řiďme se vnitřním vedením, udělejme první krok a cesta se začne sama ukazovat. A nejen to, zároveň nám přijdou do života i lidi, kteří nás podpoří a budou učit. Vše ale potřebuje i svůj čas, takže buďme sami se sebou trpělivý. Čas uteče tak nebo tak, tákžé... 

Herkules (1997) - Já chci jít tou dálkou →

PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM

Proč se bojíš ukázat?

Proč na rozhodnutí jiných chceš se vždy odkázat?

To se vážně bojíš rozhodnout dle svého,

neodvážíš pustit se zastaralého?

Vyrůstáš v myšlenkách, v okolí,

kde každý tě učí, jak žít máš,

kolikrát říct tvůj názor ti nedovolí,

tak se časem holt vzdáš.

To je ale škoda, neb svět o tebe přichází,

chybějící dílek mozaice zkrátka schází.

Neboj se projevit svůj názor,

byť může být všem ostatním navzdor.

Konej nenásilně, avšak silně,

vem svůj život do rukou,

trénuj a pilně,

andělé Ti pomohou.

Přicházíš na svět s úkolem, k němuž máš vlohy pouze ty,

neříkej, že to nezvládneš, přestaň dělat drahoty.

Vezmi rozum do hrsti a zkroť jej,

problém může být i klam pouhej.

Postupně zjistíš, že vše jde hladce,

postup je však nastíněn ve zkratce.

Necmrktej, že něco nejde,

neboj, tenhle kec tě jednou přejde.

Je však potřeba chtít,

pokud máš v životě dál jít.

První krok bývá ten nejtěžší,

výsledek tě však velmi potěší.

Životnímu úkolu, jenž si hoden,

nejsi jen tak bezbranně vhozen.

Vše, co k vykonání potřebuješ, již máš,

tak se nezdráhej a ukaž!

Ledové království 2 - Ukaž se →

REALISTA VĚŘÍ V ZÁZRAKY

Občas se přihodí,

že naše dušička uvnitř živoří.

Smutně kouká z kouta,

štěstěna stojí nehnuta.

Policajt za rychlou jízdu pokutu ti nafaří,

nojono, i takový den občas se zadaří.

Den blbec, na hovno,

máš chuť vzít to do příkopu rovno.

Pesimista na druhou,

každý den kosen novou pohromou.

Nedoufáš ve změnu,

aby ne, vše konáš po staru.

A právě v tom zakopaný pes leží,

bez vůle neuděláš krok ani stěží.

Pusť se konečně trnových otěží

a život se Ti odvděčí.

Ten, kdo jest smutkem oděn,

není štěstí hoden.

Jedná se o prostou rezonanci,

světlo nevystavuje žádnou fakturaci.

Drží tě smutek? Bolest, pláč?

Ponoř se dovnitř a zjisti, co jsou zač.

Proč stále držíš ruce zatlé v pěsti?

Svobodně stojíš na dně propasti.

Kdo příliš problémem se zabývá,

řešení nevnímá.

Otoč se a uvidíš,

co dosud ne,

jakmile se otočíš,

do života vkročíš.

Co vyzařuješ, přitáhneš,

co sobě dopustíš, s sebou do budoucna si potáhneš.

Nebuď tím, co vypouští druzí,

proplouvej životem jako v řece pstruzi.

Jakmile tě život okouzlí,

síla v tobě se probouzí.

ZÍTRA BUDE DNES, VČERA JAKO DNES

Ač nemám vůbec tušení,

co mi zítřek chystá,

stane se, jsem si jista.

Ať už bude cokoliv,

ať už změní se život můj či nikoliv,

ať už pozvednu hlavu svou k nebesům či ne,

nic z toho mě zítra nemine.

Zítra touto dobou bude dnes,

dnes a žádný jindy,

můžu vyrazit jak Popelka na ples,

či vymýšlet sebedestruktivní pindy.

Je jen na mě, či zítřek uchopím pevně do rukou,

jestli vydám se tou nekonečnou dálkou,

naději mám a to nemalou,

že vydám se na cestu proslulou.

Zítřek dneškem stane se,

možná životem tvým otřese.

Ať tak či onak, budeš to jen ty,

kdo bude či nebude dělat drahoty.

Nebraň se vyššímu plánu,

nekopej sám sobě jámu.

V hlavě po léta živíš nezdravou fámu,

že život jen nohy podráží,

to Vyšší smysl uráží.

Radši seber kuráž

a sám sebe ukaž!

Odhoď svršky, vejdi nahý

a budeš už navždy mladý!

VÝZNAM

Když odkládáš na zítřek, uvědom si, že zítra touto dobou bude dnes. Je jen na tobě, kdy dané dnes proměníš v čas činu.

Něco nám schází, postrádáme naplnění svého potencionálu. Když zde nemáš nic, co by Tě naplňovalo, tak nemáš co ztratit.

A když nám námi známé nepřináší, vydejme se tedy do neznáma. Kde jinde taky hledat, že? ;-)

PS č.1: 

Závěrečný verš nenabádá k veřejnému nudismu ;-)

Ledové království 2 - Do neznáma dál →

POKROČILÁ PRO POKROČILÉ

Vidím změny, vidím všude,

snad jednou pro všechny viditelná bude.

Bude, pokud budou chtít,

stačí začít bdít.

Do té doby,

jsou plní nepohody.

Pochmurnost, zatracenost, panika,

ano, i já si tyto stavy dosti silně prožila.

Vůle má však vedla mojí cestu,

nyní jest růže v rozkvětu.

A proč? Páč rostu, víš?

Stále blíže je mi nebeská výš.

I ty můžeš zvládnout zemskou tíž,

cestu k sobě dávno víš.

Dívám se dolů, vidím skrze mraky,

jo i je vidím, taky.

Kus cesty za mnou, stále kus přede mnou,

nu což, není občas na škodu prodírat se mlhou.

Nevidím, avšak vnitřní zrak mi napoví,

naslouchej, na cestu k sobě Ti otázky vždy zodpoví!

VÝZNAM

Jak sám o sobě říká název, báseň je pro pokročilé a pojednává o celosvětové situaci, proto ne každý obsah pochopí ;-)

FÉNIXŮV VZLET

Nebaví mě splňovat něčí představy,

od hlavy až po paty.

Proto jsem sem nepřišla,

abych opět ze sebe odešla.

Jak malá Káťa kdysi na svět vešla,

takovou sem býti přišla.

Časem nechala samu od sebe odradit,

jen pro to, aby přání a očekávání druhých mohla naplnit.

Prázdná díra, naplněna úzkostí,

přetvořena ku druhých radosti.

Panika, strachy, bolesti,

objeví se náhle,

udeří jak bouře,

srdce bolestivě tluče.

Kdo jsem? Proč tu jsem? Kam jsem odešla?

Jaká jsem sem na Zemi vlastně vešla?

V představách tajných odvážnou a rebelskou dívkou jsem,

naplněnou optimismem.

Nelámu si s ničím dvakrát hlavu,

radši konám,

vyčnívám z davu.

A právě v tom tkví moje štěstěna,

ano, jsem zkrátka ztřeštěná.

Taková jsem a opět budu,

vždyť tu jen a jen sobě navždy zbudu.

Probudit se náhle, začít žíti,

po své cestě jíti.

Klidně počkám ještě ňákej rok,

ale udělám kupředu krok.

První, druhý, třetí,

cestu postupně si klestím.

Odkrývám křoví,

jenž vlastně ani není,

v životě spustilo se mnoho dění.

Dění náhlé a očistné,

svěžest nyní vládne,

Katulí vše zvládne!

BEZ ZÁPADU VÝCHODU NENÍ

Doleva, doprava koukám,

smutnou baladu pod vousy broukám.

Hledím před sebe, za sebe nikoliv,

minulosti nastal odliv.

Vliv činů minulých, vyřčených slov,

jejich nadvládě řekni pro jednou už: dost!

Těžkosti, jež s sebou táhneš,

dolů Tě srážejí,

když budeš chtít, dál jít hravě zvládneš,

pokud jako hráč svými figurkami táhneš.

Je jen na Tobě, jaký příští krok zvolíš,

jestli jíti dál sám sobě dovolíš.

Zvol moudře, od srdce,

zahoď minulosti baťoh,

nechoď již vstříc jisté přežívající smrtce více.

Hráč figurkami táhne,

ale pouze vědomý hráč správnou figurkou posunout zvládne,

neboť svému životu sám vládne.

Minulost Tě poučí,

avšak jen její přijmutí šťastnou budoucnost Ti zaručí.

Přestaň více tápat

a začni význam jednotlivých minulých událostí chápat.

Vše do sebe krásně zapadá

a pravý hráč vyhrává.

VÝZNAM

Ať už máme za sebou cokoliv, ať už nás události v minulosti jakkoliv srazily, uvědomme si, že vše se děje z nějakého důvodu. A právě každý tento důvod je jedinečný kousek mozaiky našeho života.

Mozaika by nebyla kompletní, kdyby byť jen jediný tento dílek chyběl. Jak chceš poskládat mozaiku v komplet, když v ruce pořád dokola syslíš jednotlivé dílečky a odmítáš je vložit do předem určené mezery? Svůj účel již splnily, nyní je čas poskládat je na místo, kam už dávno patří.

Přijmi to, co se stalo, pouč se. Jedině tak můžeme v životě pokročit dál a začít stavět svůj život zdravě a pevně. Vesmír nám posílá jen ty zkoušky, které jsme schopni zvládnout. Jsme silnější, než si myslíme. A POKUD SI TO O SOBĚ NEMYSLÍME, O TO VÍCE DOSTANEME NA FRAK, ABYCHOM SI TO JEDNOU PROVŽDY UVĚDOMILI A HLAVNĚ, ZVĚDOMILI!!! 

Minulost nám neměla ublížit, ba naopak, měla nás nakopnout a posunout. Záleží jen na úhlu pohledu. Jednou mě zaujal tento citát: ,, Upadnout je nehoda, zůstat ležet volba." Tento citát má neuvěřitelnou sílu a mám jej napsaný nad dveřmi v pokoji. Vždy, když je potřeba, respektive potřebuji to připomenout, intuitivně se na něj podívám.

Spadnout není žádná hanba, ale je jen naše SVOBODNÁ VŮLE, zda-li se zvedneme...

Marek Ztracený - Minulost →

JEN CO RÁNO OTEVŘU OČI

Jen co ráno otevřu oči,

srdce se mi rozskočí.

Podívám se do nebe,

myslím jenom na Tebe.

Je tomu již dávno, co jsme si slíbili,

je tomu již dávno, co jsme se naposled viděli.

Řekls jen: ,,Vrátím se v neděli"

a pak se už nikdy neviděli.

Je tomu již pár let, cos do života mi vešel,

vešel a o rok později odešel.

Zanechals v mém srdci stopu popsanou,

právoplatně získanou.

Jak jíti dál mám, se Tě teď ptám,

jak jíti dál mám,

když se jen a jen na tebe stále dívám?

Pohlédnu Ti do očí,

srdce mé se rozskočí.

Lavina emocí, nespočet kalichů slz,

stačilo jen projet křižovatkou skrz.

Co přáti si více,

než znova políbit tvé líce.

Nyní se na mě ze shora díváš,

neustále hlídáš.

Dohlížíš a hladíš, voláš,

třeba jednou nebeskou výši zdoláš.

Matně toulám se tu bez tebe,

s hlavou nakloněnou do nebe.

Proč jen si aspoň jednou na mé varování nedal?

Nevěřils, že by nový brzdič selhal.

Cítím tě v každé buňce těla,

ani jedna tvůj dotek nezapomněla.

Přes veškerou bolest vím,

že tě nikdy neopustím.

Jednou opět se sejdeme,

spolu projdeme celé nebe.

Přesně tak, jak jsme si slíbili,

vždy, když jsme se pod hvězdami políbili.

Víc než vzpomínky však nezbyly...

Počkej tam na mě, já se k Tobě vrátím,

nebo ať radši paměť ihned ztratím!

Jen co ráno otevřu oči,

srdce se mi rozskočí.

Podívám se do nebe,

myslím jenom na Tebe...

PRŮPOVÍDKA K BÁSNI

Báseň z jiného soudku... Skládala jsem puzzle a začAly mi v hlavě pořád dokola znít úvodní verše. Tak jsem usedla k počítači a dílo dokončila. 

Nejedná se o žádnou moji životní zkušenost, přesto je toto téma mnohým z nás blízké a nese v sobě varování, které vede k silnému zamyšlení se nad svými činy...

Josef Vojtek - Hallelujah →

Monika Absolonová feat Alan Bastien - Pár krátkejch dnů →

CHCEŠ-LI PŘIJÍT VŠEMU NA KLOUB, MUSÍŠ SÁHNOUT HLOUB...

Brečím... proč?

Protože se léčím.

Vytrhat plevel, přijít věcem na kloub,

bordel na povrchu není, musím hrábnout hloub.

Ponořit se dovnitř, čekat odpověď,

provést sama sobě vnitřní zpověď.

Co mě zranilo? Proč rána stále bolí?

Otázek mnoho, odpověď žádná.

Však pochopím, nejsem přeci vadná.

Ve správný čas jádro zjistím,

víra ve štěstí vše jistí.

Jizvu vidím, roztáhnu ránu,

vím, že to zvládnu.

Kouknu dovnitř a již vím,

otázku rychle zodpovím.

Nyní mohu opět bolístku zacelit,

přišla mě zocelit.

Já jí vděčná navždy budu,

právě jen díky ní v této situaci už znova nepadnu na hubu.

VÝZNAM

Během života nás provází spousta bouřek, bolestí a lekcí. Důležité je, jak se k nim postavíme. I kdybychom se měli vrátit o několik let později. Zdroj problémů většinou tkví v dávné minulosti a během života se nám stále připomíná a čím dál více obaluje. Často se stává, že ani nevíme, odkud právě tato bolest pramení. Avšak jakmile máme otázku, můžeme hledat odpověď.

Když se rozhodneme začít ,,léčit" , jinými slovy uzdravit svoji duši, uvědomme si, že bolest pravděpodobně půjde ven. Prožijeme ji znova, přijde nával slz, pocitů bezmoci... A právě díky tomu můžeme jizvu vyčistit, zacelit a lekci pochopit.

Lekce jsou tu proto, aby nám pomohly. Nebuďme obětmi, je to vědomá volba! Zkouškami rosteme, poznáváme další části sebe samých, tvoříme se. Jakým směrem? Jsi svého života hlavní postava či oběť? Volba je čistě jen na nás...

Olga Lounová - S odvahou →

MOUDROST UKRYTÁ V MALINOVNÍKU

Zahodit, co bylo,

minulosti jednou pro vždy odbilo.

Strasti, starosti, trápení rovná se síla,

v tom tkví mého života víra.

Co je mi dáno, neminu,

zahnu-li, vše mě dožene

a neříkej mi, že ne.

Skrze trny cestu si klestím,

vyhýbám se davu,

neposlouchám vygumovanou vřavu.

Jakmile se Ti něco povede,

Tvá mysl nade vše se pozvedne.

Každá zkouška rovná se síla,

v tom tkví mého života víra.

Zkus, nic tím neztratíš,

maximálně získáš,

stejně tu jen tupě vřískáš.

I malinovník trny má, byť plody přináší,

plnou náruč malin si Ty však odnášíš.

I přes pár oděrek maliny za to stály,

prober se, trny Tě mají ve skutečnosti rády!

PS č.1:

Foto je schválně vzhůru nohama jako symbolika, že zkoušky v životě bereme jako trest místo jako dar, požehnání, příležitost. 

Zkouškám se nevyhneme, ale je jen na nás, jak je vnímáme. Sama jsem si v životě vyzkoušela oba úhly pohledu. Hádejte, který je mi příjemnější ;-)

PS č. 2:

Správně je to maliník, ale malinovník se mi líbilo víc :-D  

PS č. 3:

Foto by: Zdena Knotková - Reiki masáže

PAJDAJÍCÍ ZAJÍC

... nechtějící skončit jak chleba krajíc

Mauna kryla,

kam se naše hříšná těla skryla.

Je čas vzít do zaječích

nebo zhyneš ve stopách vlčích.

Utíkej, kvaltuj, uháněj,

své přirozené pudy naháněj.

Přirozený instinkt Tobě vrozený,

byl Ti dán, či-li je Ti souzený.

Nazývej ho intuicí či prostředkem

jak sám se sebou zacházet s respektem.

I když cestou bobkuješ jak malej zajda

i pajdáš jako pajda,

důležitý jest horizont, kam míříš,

bod, do nějž cílíš.

Do cíle každý z nás dojde,

pokud ovšem cestou dobrovolně nepojde.

Nyní testuješ svou vůli

a proč? Pro sebe, kvůli!

VÝZNAM

Strach je přirozený. Přirozeně se obáváme změn. Ale máme pohon, motivaci.

Zajíc strachy bobkuje, ale běží, protože má vidinu přežití. My zas vysněný život. Můžeme se bát, ale jděme vpřed a strachy vyléčíme cestou. Užívej si to. Když sám sebe překonáš, obrovské činy vykonáš ;-)

PS č.1:

V hlavní roli Raffaella Lucifer Bane 

PS č.2:

Haluz pro zasmání: 

Den po napsání básně Pajdající zajíc jsem jela na hory a vykloubila si tam kyčel. Pajdala jsem jako zajda v dané básni. 

Inu, nezapomínejme, že když nebudeme poslouchat znamení, která k nám přicházejí, Vesmír si už najde cestičku, jak zařídit, abychom konečně naslouchali :-D 

Teď abych se bála něco dalšího napsat :D

VZORCE STARÉ, PŘED NAROZENÍM NÁM DANÉ

Neléčíme pouze naše neduhy,

ale také programy a vzorce,

splácíme našich předků dluhy,

uzavři koloběhům dvorce!

Když se zamyslíš a zavnímáš,

zjistíš, že staré přísliby a chyby předchozích přijímáš.

Jakmile si zvědomíš,

chceš-li to břímě i Ty dále nosit?

Odpověď sám sobě zodpovíš.

V okamžiku se rozhodneš,

první kroky k očistě podnikneš.

Neřeš, že se náhle rodině vymykáš,

vždyť před nimi dveře nezamykáš,

pouze starých nefungujících vzorců odvykáš.

Změna, prostě haluz,

život nabere nenadálý skluz.

O co rychleji vše pofrčí,

o to lépe,

neboj, počáteční fofr tempo časem přejde.

Prostě věř, po staru už to fakt dál nejde.

Postupně odkrýváš nejrůznější tajemství,

v hlavě zmatky,

co opustíš, propusť navždy,

nestojíš přec o žádné vratky.

Nevysvobodíš pouze sebe,

nýbrž děti Tvoje budoucí,

odproštěná jejich srdce budou samou radostí tlukoucí.

Ač složité se zdá,

záleží na tvém úhlu pohledu,

neboj, vše se poddá.

Vnímej každou situaci jako dar,

odteď čeká tě jen a jen samý zdar!

VÝZNAM

Nosíme v sobě svoje předky jako součást svojí DNA. Jejich DNA je součástí té naší. A nejedná se pouze o fyzické záležitosti, nýbrž i otisky psychické. Například taková povaha mnohdy není nic jiného než-li vzorec vzniklý na základě strachů, čili našeho způsobu naprogramování.

Jistě jste si všimli, že určité situace se po generace i obecně mezi našimi příbuznými dosti opakují či si jsou minimálně podezřele podobné.

Vše se přenáší po dlouhá léta a je a jen na Tobě, jestli se rozhodneš koloběh uzavřít či jej dál posílat dál a co víc, ještě si k tomu něco svého přidat.

Uzavři kruh. A když už ne pro sebe, tak pro své budoucí potomky. Každý rodič chce přec pro své dítě jen to nejlepší, však?  

? ! ? ! ... TRPĚLIVOST!

Slunečný den plný lásky,

paprsky jemně osvětlují mé vrásky.

Vrásky smíchu, plné štěstí,

ruce zatlé v pěsti.

Harmonie pole, lán,

dávno kdesi tam.

Řeka plyne lehce, zřídka,

koupe se v ní mladá dívka.

Děva něžné krásy,

vidí světa špásy.

Mládí září, mládí hřeje,

přesto tu a tam leje.

Strasti se nevyhne,

ani to nestihne.

V dáli jiskry svítí,

všude rozkvetlé kvítí.

Kvete svěže, čistě,

kolem pichlavé strniště.

Neskrývej slzy,

jejich slanost okusíš již brzy.

Zklamání pomine,

pokud naděje nezahyne.

Štěstěna je na tvé straně,

žij hravě!

Pochop zákony, řiď se jimi,

Slunce vysvitne brzy, kdy jindy!

Nechtěj při západu nový den,

svítání svůj čas vzdej.

Trpělivost růže přináší,

krev na trnech netrpělivec si odnáší.

I na trní spát můžeš, víš-li jak,

tak na život nevyvíjej zbytečný tlak!!!

VÝZNAM

Nepleťme si první krok s krokem posledním. Cesta je cíl. Po prvním kroku následuje druhý. Stačí pochopit Vesmírné zákony, nasednout a nechat se vést. I příroda má čtvero ročních období.

Nezapomeňme, že vše se děje ve správný čas a vše je v Nejvyšším pořádku. Nemusíš všemu čučet do zákulisí, stejně se vše časem dozvíš  ;-) 

STAČILO ŘÍCI: DOST!

Již nebaví mě v sobě skrývat,

co pro ostatní skryté,

však do mého srdce vryté,

už nechci hněv v sobě mívat.

Jediné, co opravdu chci,

jít svou cestou,

být sama sobě výstražnou vestou,

sama sobě nevěstou.

Nevěstou bez ženicha,

do té doby, než si natluču čenicha.

Jinak není mi pomoci.

Úzkost, hněv a zášť,

do teď byly můj plášť.

Plášť z hněvu, žalu, nicoty,

stále více upadající do prázdnoty.

Prázdnoty bez naděje,

kolem slz krůpěje.

Však nechci tak moc,

když žádám ochrannou pomoc.

Ne, nejsem sama,

strážci jsou stále se mnou,

vždy pomohou.

Nemsti se, nešpiň ruce,

existuje karma přece!

Zákon akce a reakce,

tak nač se sama pouštět do nějaké akce?

Odpusť, uzdrav veškerou zášť a hněv,

nechovej se jako stupidní koroptev.

Hněvem trestáš samu sebe,

už Ti z toho pomalu a jistě jebe.

Požádej o pomoc anděly,

Ti se o lásku s tebou podělí,

vždy při tobě pevně stojí,

aby pomohli.

Žádej a bude Ti dáno,

jednoduchý jak facka, kámo!

Popros, ať pomůžou se zbavit neodpuštění

a dojde uzdravení, negativity rozpuštění.

Není to sázka,

vše uzdraví láska!

Odpustit neznamená zapomenout,

ale z místa konečně se pohnout.

Nešlo to po zlém, zkus to po dobrém,

zroď se, Tvůj život- Tvůj betlém.

Zroď se, zrodíš zázrak,

stačí jen maličký lásky náznak.

Zřítí se láskyplná lavina,

pozitivních vibrací hladina.

VÝZNAM

Tuto báseň jsem napsala 8.10.2019, čili v době, kdy jsem již na sobě delší dobu pracovala, ale stále i přes lásku k životu ve mně byla obrovská bolest a zlost. Až zpětně si uvědomuji, že jsem tenkrát neuměla upřímně milovat život, natož samu sebe a ze všeho jsem vinila ostatní. Sice jsem již byla optimistka a vysmátá jak sluníčko, ale nedokázala jsem to upřímně prožít. Učila jsem se to tak cítit, ale něco mi pořád bránilo. Nevěděla jsem však CO. Nebylo to však CO, ale KDO...

Ještě 5 let zpátky jsem byla totální pesimista, ale přesto snílek. Většina mých emocí byla pouze zlost, což byla šikovně převlečená bolest. Avšak byla moje svobodná vůle, jak jsem dané situace tenkrát přijala. Negativně.

Pochopit význam těchto lekcí a brát je jako dar mi trvalo dlouho, ale nejtěžší na všem bylo opravdu chtít. Svobodná vůle je totiž opravdu svobodná vůle, naše vlastní volba. Neříkám, že se v současnosti neumím naštvat a zanadávat si, ale sama na sobě vidím obrovský pokrok. Malou ale zásadní změnu svého myšlení může učinit naprosto každý, ale ,,musí" chtít... Nemám ráda slovo ,,muset",  ale je to prostě dané pravidlo.

Čím dřív začneš, tím dříve uvidíš výsledky ve své realitě. Každá tvá myšlenka tvoří následující okamžik. Vnější svět obraz vnitřního. Neřeš, jak dlouho ti to bude trvat. Čas uteče tak i tak. I kdyby se ti to mělo povést za 2 roky, ber to tak, že si sám sobě po těch 2 letech můžeš říct:      ,, Kdybych už tenkrát začal, jsem teď úplně jinde." Pomyslné dva roky utečou tak nebo tak ;-)

PS: 

Rok stará fotka s obrazovým ztvárněním mého tehdejšího JÁ zobrazuje dvoje zachycení mě tenkrát. Jedno v reálu a jedno ku věčné památce, jakou cestu jsem již ušla.

Každý den může pro nás znamenat pokrok. A co teprve po roční práci...

ZAVAŘENÁ, ODVAŘENÁ

Zavařená, odvařená,

zapékaná kapusta,

temnota zpustla.

Vlci tiše pozorují,

nosáčky zvědavě pososují.

Zavaří nám? Kdo věří a uvěří,

strachy své pokoří.

Vedle vlků velké tlamy,

kráčející po ulicích hanby.

Všude cítím tlam odér,

všude kolem, ulicí podél.

Neutíkej, není kam,

radši sama k sobě se vrať,

tady hnedka vedle vede tvá trať.

Trať vlaku, jenž Ti ujíždí,

avšak vlak zatím jen popojíždí!

Všude smrdutí korýši.

Slunce svítí, zapadá,

naděje však neuvadá.

Padlá konvalinka zpívá těžko,

neřeš to, sněženko!

Vláček ujel,

úsvit se kams poděl.

Toť však není tvůj úděl,

zbytečná slaná krůpěj.

Utři ji a vstaň,

životu svému nabídni dlaň!

Ovládni jej, neutíkej,

a pak se mu navždy odevzdej.

Vše byl jen klam pouhej,

čeká tě šťastný konec, dlouhej!

VÝZNAM

Jsme tvůrci svého života. Vždycky budou kolem nás situace, které nás budou stahovat dolů, ale záleží čistě na nás, či se stáhnout necháme. Netrapme se tedy blbostmi, které stejně ani neovlivníme, a žijme!

PS č.1:

Když ti ujede vlak, tak tu je ještě kolo. Na kole však už musíš šlapat. Z čehož plyne, čím déle se budeš zdráhat, tím více se pak nadřeš. Staré pravidlo: Čím dřív, tím líp ;-)

PS č.2:

Proč fotka puzzlete? Jednoduché. Dostala jsem ho na rozloučenou, když jsem se rozhodla odejít z Brna do Prahy. Rozhodla sem se a tak sem šla. Nebylo na co čekat.

Když už se rozhodneš, není co řešit, neboť zásadní krok již  znáš ;-)

MINULOSTI BLÍZKÁ A MĚ SE STÝSKÁ?

Jestli mi někdy historie blízká byla,

zřejmě jsem ji prožila.

Prožila, žila život předešlý,

i z něj mé současné zkoušky vzešly.

Kým jsem byla? Co jsem ďála?

Otázek mnoho.

Co když s ostatními jsem si jen krutě hrála

a ve skutečnosti nemilovala nikoho?

Pravdu chci znát,

nebo ne?

Mám sama sobě lhát?

Tak či tak, pravda mne nemine.

Ať už jsem byla kdokoliv,

ať už činila jsem cokoliv,

dnes je dnes, já jsem já,

důležité je býti svá.

Co bylo, bylo, nech to být,

nemá cenu sebe klít.

Jestli byla jsem kdysi svině,

karma mi to vrátí, obratně.

Ale dnes jsem tou, kým býti mám

a další svůj život Vesmíru odevzdám.

Mám minulost svou,

ať již veselou či krutou.

Mám-li vědět, dozvím se,

třebas zhrozím se.

Nechci však s sebou vláčet zátěž,

jenž k dnešku nepatří,

i když pravda bude třeba nářez,

přesto zachovám si i nadále narovnanou páteř.

Minulé životy, minulé já,

prožil si toho hodně i ty.

Nač se trápit,

dnes je dnes,

tak do roury dnešního života s hrdostí vlez!

PERNAMENTKA NA SMUTEK

Tak jsem si tak sedla,

že zas něco písnu,

nic lepšího jsem však nesvedla

než tuto nudnou kyksu.

Radši to nečti

zbytečná ztráta času,

nehledej zde žádnou špásu.

Reklama na smutek,

předplacená permanentka,

skutek utek,

moc pěkná zrovna nebude tahle momentka.

Procházím se v dešti,

jedna ruka deštník drží, jest,

rukou druhou zatlou v pěst.

Oběšená taškami domů chvátám,

klíče od bytu v kapse rychlo šmátrám.

Vidím energie, jak krásně se třpytí,

srdce mé vidět je znova a znova dychtí.

Hledím do dlaní, vím, že září,

aktivuji Reiki a hnedka lépe se mi daří.

VÝZNAM

I během smutných chvilek se člověku dostává vedení a znamení, že tu jde o něco mnohem většího, než běžně vnímáme s každodenní realitě. Není třeba vše brát vážně. Skutečnost je stejně jiná, než se na první lidský pohled jeví :-)

LÁSKA V RYTMU MĚSÍCE

Jako měsíční svit,

jako svého vnitřku klid,

jako láva ze sopky,

jako dětí jásoty.

Jako měsíc v plné luně,

tak opravdové jest mé: Miluji Tě.

Jako po blesku přichází hrom,

tak propojeni jako kořeny strom.

Listy padají, přichází mračna

jsi opravdová slečna.

Slečna s velkým S,

vezmu tě, Popelko, na královský ples.

Do modrých šatů oděná,

ne, nejsi tu nechtěná.

Vítáme tvou krásu,

podobnou slunce jasu.

Jen naslouchej vnitřnímu hlasu,

a najdeš světa krásu.

Tak jako vnitřní klid,

tak stejně budeme spolu žít.

Předeme života zlatou niť,

není se za co hanbit.

Luna dorůstá, luna couvá,

zbývá vzpomínka pouhá.

Vzpomínka na Tebe,

na společné chvíle,

už je pozdě říkat: Miluji Tě.

VÝZNAM

Co se mezi dvěma milujícími lidmi stalo?

Báseň je o dvojici, která se milovala. Avšak, každý pocházel z jiné společnosti. Jeho materialistický svět ji sice přijal, ale ona se mezi nimi necítila dobře, nemohla být svá. Cítila, věděla, že patří jinam. 

Na jejich lásku nemělo žádný vliv, ale žena, když se rozhodne pro muže, zůstává na úrovni vědomí, kde je on, a nebo rostou společně. Jenže on se bál vzlétnout, byl až příliš ovlivněn myšlením těch svých. Ona se rozhodla roztáhnout svá křídla...

PS č.1: 

Tato báseň je pro mě velmi důležitá, neboť to byla moje první automatická báseň, kterou jsem v životě napsala. To jsem ještě netušila, že na stejné bázi budu psát i nadále :-)

PS č.2:

Jelikož mi to tenkrát nedalo, vzniklo pokračování, které nejdeš hned vedle. A též se psalo total samo ;-)

Vesna - Na dračích perutích →

NOV A ZÁŘE

Stejně jako měsíc v novu,

naše láska vysvitne znovu.

I když luna není vidět,

nemohu ji nenávidět.

I když je luna v novu,

víme, že vysvitne zas a znovu.

Ať se nikdo nediví,

přec ví, že se znovu objeví.

Vysvitla, je tu zas,

v plné kráse.

Světlo září,

jemně hladí tváři.

Žhnoucí oblak mračen,

ne, nikdo není zatčen. 

Světlo, záře, tma

zkoušíme zas a znova.

Unavuje tento rytmus,

Složím na nás ódu či hymnus.

Hymnus o tom,

jak se stýská,

když chybí osoba blízká.

Svítá a tma,

všecko pořád dokola.

Snažíme se zas a znova,

kráčíme dlouho,

bolavá chodidla

jak malá mořská víla, 

bodavá bolest pálí,

oheň, svár,

plane žár.

Žár pálí, žár hřeje,

není tmy bez naděje.

Jako není tmy bez naděje,

tak se štěstí na nás usměje.

Jako se roční období střídá,

tak se naše láska v rytmu hýbá.

Nov a záře,

hladí naše tváře.

Tváře bolí, tváře hladí,

máme se přes to vše rádi.

Spolu celek, spolu jednota,

to jest vztahu nejvyšší hodnota.

Luna svítí, luna se směje,

není tmy bez naděje.

Jak po noci přichází ráno,

tak stejně zítra řekneme si své ano.

Jestli nám to není dáno,

máme času málo.

Však vím to už dávno,

přijde ono osudné ráno..

Slunce v poledni rozsvětluje oblohu

a já tě mám už navždy po svém boku.

Spolu projdem bouří mračen,

nikdy už nikdo z nás nebude zatčen.

Láska vyhrává, láska se raduje,

svůj životní obraz i nadále malujem.

A když dojde barva,

zůstaneš navždy na mém hradě jako první dáma...

Jako plyne čas,

jako po podzimu přijde mráz,

jsko Slunce v září slábne,

tak naše tělo pomalu a jistě chábne.

Ničeho nelitujem,

Stále žijeme naplno,

i když každý nádech může být poslední,

před půl stoletím řekli jsme si své ano.

Přes rozchody a pády,

měli jsme se po celý život rádi.

City pevné, city věrné,

nic nás nerozdělí,

to je zjevné.

Jako po dni přichází noc,

má naše láska čarovnou moc.

Nerozlučný zas a znova,

odcházíme spolu,

jako stromy ztrácí listí,

na věčnost spolu a celiství...

Tomáš Klus feat Aneta Langerová - Navěky →

MOCNÝ DAR, OBJETÍ JMÉNO MÉ

Padá snížek

z velkých výšek.

Snížek padá,

duše strádá.

Při pohledu nahoru,

postrádám něhu,

při pohledu dopředu,

osoba blízká v nedohlednu.

Koukni vedle

kdosi sedí,

nebuď zabedněná bedle,

obejmi jej, hnedle!

Koukni, jak rázem zrůžověly tváře,

do dáli září jasná záře.

Ledy tají,

dech samou radostí se tají.

Srdce dokořán,

pocit lásky sis dopřál,

koukni, jaks pookřál!

Padá snížek

z velkých výšek.

Snížek padá

a duše již nestrádá.

VÝZNAM

Nepodceňujme kouzlo OBJETÍ :-)  

FLEURUŠKA

Přišla k nám nakrátko,

jako roztomilé, nedomrlé štěňátko.

Věčně schovaná pod sedačkou,

odháněna starší fenečkou.

Čím déle tu s námi byla

tím více se s ní seznámila.

Stala se jejím děťátkem,

byla naším mrňátkem.

Všecky si nás získala,

skákali, jak ona pískala.

Běhat pořád neuměla,

starší kámošku furt nedoběhla.

Proto dlouze kňučela,

ušní bubínky tím mučila.

O půl roku později,

všichni se měli raději.

Když si chtěla hrát, na Bubu kňukla,

nepřestala, dokud svého nedostála.

Malej drzej lump,

dosáhla všeho coby dup.

Když se chtěla mazlit,

Dovolila nám si ji vzít.

a když ne, hodila zpátečku,

kdejakého řidiče mohla učit hodit couvačku.

Jako každá pohádka mívá konec,

společným chvílím odzvonil zvonec.

Společného času málo,

obrovská rána v srdci,

více času nebylo nám přáno,

andílka vítají v nebi andílci.

Obrovská bojovnice,

čest a hrdost,

všeho převelice,

nyní nás dělí nebeský most.

Krutá nemoc vybrala si svou daň,

odešla navždy překrásná bílá laň.

Nyní si loví v nebi srnečky,

nečekají na ni už žádné zlé léčky.

VÝZNAM

Fleuruška byla naše fenečka, Petit Basset Griffon Vendéen (Malý vendéeský hrubosrtstý baset, lovecký pejsek). Ve dvou letech bohužel onemocněla epilepsií, která se ji velmi rychle zhoršovala a doktor řekl, že se pěti let nedožije. Ona samu sebe ale přežila a zemřela 2 dny po svých 6. narozeninách.

Byla neuvěřitelně vnímavá, hrdá a fotogenická. Tušila, že tu s námi moc dlouho nepobude, proto si žila po svém. Když nechtěla pohladit, dala to jasně najevo a když mazlinkat chtěla, přišla k nám, sedla si, podívala se na nás a jakmile získala náš pohled, otočila hlavu do boku a dívala se nahoru. Čímž nám jasně dala svolení: Můžeš si mě pohladit.

Byla statečná, úžasná a éterická. Během jejího odchodu i po něm, se u nás doma děly v návaznosti s ní zázraky. Odešla, ale nepřestala s námi komunikovat.

Fleuri, těším se, až se jednou k nám zas vrátíš! ♥

LÁSKA S VÝSTRAHOU

Srdce mé tíží,

co Ty neslyšíš.

Hlasité ticho ubíjí,

jako Ježíše na kříž mě přibíjí.

Ať chci sebevíc,

nečekej ode mě nic víc.

Stalo se to,

nemůžeme vrátit čas,

ač bychom chtěli zas a zas.

Sama bloudím ulicí,

temnota je mou sestřenicí.

Zase pláč spouštím

a Tebe navždy opouštím.

Nemohu Ti zaručit,

zda povede se mi odpuštění se naučit.

Stále bojovat sama se sebou,

místo toho abych byla už navždy s Tebou.

Ne, prostě neumím,

snažší je opustit, nežli se naučit odpustit.

Ne, nevolej již moje jméno,

Tvým činům již nikdy nebude odpuštěno.

I když miluji Tě sebevíc,

Neumím Tvým promiň vyjít vstříc.

Láska dohromady nás svedla,

avšak složení na štítek neuvedla.

Sama bloudím ulicí,

temnota je mou sestřenicí.

Zase pláč spouštím

a Tebe navždy opouštím.

Nemohu Ti zaručit,

zda povede se mi odpuštění naučit.

Zase dopis od Tebe,

mě už z toho pomalu a jistě jebe.

Co si vlastně o sobě myslíš?

Prázdná slova, prázdné řádky,

od takových jako Ty jsou dopisů plné skládky.

Nikdy jsem Tě potkat neměla,

proč jsem sakra tenkrát vstupenku zapomněla?

To pomyšlení dále nesnesu,

smutek do oblak vynesu.

Dolů vezmu to zkratkou největší,

mé srdce bude nejtěžší zátěží.

Srdce, jenž si zradil,

jen proto, aby sis kariéru usnadnil.

Vane sladký vánek,

město pode mnou,

chystám se na věčný spánek,

všechny gravitace pomohou.

Vidíš, jak daleko bych se dostala,

kdybych silná nebyla?

Toto psaní měj stále v paměti,

neboj, nejsem Tvou obětí.

Pouze ukázat, co by nastalo, jsem chtěla

nikdy jsem to vážně nemyslela.

Ber má slova jako výstrahu,

nyní však neber je v úvahu.

Zůstaneme spolu napořád,

jen když se z tebe nestane neřád.

VÝZNAM

Krapátko psycho báseň o dívčině, která svému milému napsala dopis s výstrahou, co by se stalo, kdyby jí ublížil.

PŘED ROZBŘESKEM

Vše se děje zprudka,

škrabe mě hladká mouka. 

Svou hladkostí škrábance bolavé tvoří,

kolem dokola páchnoucí tchoři.

Tchoři smradlaví, plní žvástu,

předzvídám Sodomy Gomory nástup.

Nástup nežádoucí, přec potřebný,

člověk se zlem neustále koketný.

Koketa drahá, celkem už nudná,

v zádech zabodnutá kudla.

Kudla ostrá, přesto bez krve,

námořníci umírající na kurděje.

Tchoř smradlaví plní žvástu,

přehlížejíc světa krásu.

Zloba... jaké dosahuje síly?

Sotva napodobí vodní víry.

Strach... jak moc zbytečně tě utápí?

Akorát tě utrápí.

Smyslnost, moudrost, víra,

v nich tkví naše síla!

Síla nekonečnosti, chaos ničící,

již žádné dítě brečící...

VÝZNAM

Báseň plná podtextu. Tentokrát neuvedu rozbor, zkuste rozebrat sami ;-)

AKCE A REAKCE

Zákon akce a reakce,

funguje hladce.

Facku Tobě, Ty zas mě,

odplata mě ani tebe nemine.

Zákon akce, reakce

fungující hladce.

Jednoduchý princip,

řiď se jím

a bude se Ti v noci spát líp.

Radši vymaž z hlavy vzorce

agresivitu spouštějící

a nastanou zázraky míru dějící.

Zachovej vnitřní klid

a bude ti líp ;-)

VÝZNAM

Co dáváš, to se Ti vrátí ;-)

HOKUS POKUS, SIM SALA BIM

Sice básník lajk,

přesto texty celkem cajk.

Podělím se veřejně,

o to, co doteď znali pouze nejbližší přátelé.

Občas něco písnu,

tu a tam pochytím tvořivou múzu.

Múzu s pár nápady,

dostává mě ze špatné nálady.

Tu a tam si pobrečím,

pak vše klidněji pořeším.

A když múza nikde,

chaos v hlavě vznikne.

Gebule bolí, čeká a čeká,

cesta není lehká.

Zatáčka není hračka,

přesto utvrzuje, že nejsem žádná máčka ani sračka.

Jestli tě mé chování pohoršuje,

tak sem prostě nelez,

vyhrává ten, kdo se nad ostatní nepovyšuje,

být svobodný není přec žádná neřest.

Svobodná jsem se narodila,

časem však dostala otěže,

díky uvědomění z vlastní vůle se zrodila,

zbavila se zátěže.

Okolí tlačí,

krade ti tvou identitu,

než jeden stačí,

chováš se podle předlohy společnosti ,, na míru".

A proč to sem vůbec dávám?

Ani nevím,

jen se mi to za dobrý nápad pozdává.

Komu se to zdá nudné,

má zpráva zní:

Nečti to, nic jiného ti nezbude :-D

Přeji všem, co přeji sama sobě

a ať NAJDEME VŠICHNI V SOBĚ SEBE :-)

VÝZNAM

Název symbolizuje, že když víš, že máš konat, jen ještě nevíš co, prostě něco zkus a ono z toho vždycky nakonec něco vyleze. 

Takové čáry máry :-D

PS:

Starší báseň si žádá starší fotku :-D

NECHCI JET DOMŮ

Nechci jet domů, nechci se vracet zpátky,

tam, kde zní ustavičné hádky.

Kde neslyšíš žádné hezké slovo,

samé výčitky, samý vztek a zlost,

mám toho fakt už dost!

Máte mě rádi, já vás též,

přesto stavíte mezi nás vysokou zeď.

Zeď tvrdou, nesnesitelnou, chladnou

a stále více odolnou.

Když spolu lidé s láskou hovoří,

teplo rodinného krbu vytvoří.

Sem bych se chtěla vrátit zpátky,

do časů, kdy nebyly hádky.

Tehdy jsem byla ještě dosti malá,

napětí jsem nevnímala.

Žila jsem svým imaginárním světem,

nepřirovnávala jsem nás k obětem.

Tak sakra, proberte se táto, mámo,

vždyť stačí jen tak málo!

Zapalte znova jiskru lásky,

máte spolu přec dvě vlasaté krásky!

Krásky, jenž vás nadevše milují,

o to více bolí, že se naše světy čím dál více rozdělují.

Kdysi jste se velmi milovali,

andělé vás námi obdarovali.

Mnohé zlé jste spolu přetrpěli,

copak jste to už zapomněli?

Nebo vzpomenout si nechcete?

tak běžte sakra od sebe!

VÝZNAM

Dítě vnímá, co se doma děje. Když je svědkem hádky rodičů, zanechá to v něm vždy trauma. Pokud se rodiče musí za každou cenu hádat, tak aspoň ne před dětmi.

SESTRA JEDINÁČEK

Ač se snažím Tě přijmout takovou, jaká jsi,

připadá mi, že když se ti svěřuji, v myšlenkách si skáčeš někde po lesích.

Říkám, co mě trápí, svěřuji se,

tváříš se jako světice.

Zjištění, že mě máš ráda jenom jako kámošku,

mrzí mě více, než jen trošku.

Vždycky bych se Tě zastala,

ublížit bych Ti nedala.

A co Ty?

Zprdneš mě: Prosím Tě, nedělej drahoty.

Vážím si Tě, mám Tě ráda,

vždycky Ti budu krýt záda.

A co Ty?

Neznamenám pro Tebe víc, než Tví kamarádi.

Když mě Tvá lhostejnost mrzí a pláču,

obejmeš mi a říkáš, že máš ráda,

ale co vnímám já?

Pouze prázdná slova.

Nestačí slova,

já uznávám činy.

Tvá slova bolí,

slzy se mi z nich roní.

Ač se Tě snažím přijmout, jaká jsi,

marně čekám na svou sestru, kde jsi?

Skutečnost, že ke mě cítíš city, jako bych byla cizí,

mě obrovsky mrzí.

Máš velké srdce, to se cení a mám to na Tobě ráda,

obzvlášť když vím, že Ti často slovy ubližuji.

Jenže já si bolestivá slova, jenž vyslovím, uvědomuji,

ale Tvé lhostejné chování si vůbec neuvědomuješ a nějaké obejmutí, které mi přijde jako přehrávaná fraška to nezachrání.

A v životě jsem se Ti nevysmála kvůli něčemu, co tě mrzí!

Chci mít sestru, co mě má ráda,

co mi bude krýt záda.

Nemusíš se rvát ani hádat,

pouze od milované osoby očekávám,

že se mě bude v nouzi zastávat.

A ne s výsměchem zprdávat!

Když Tě něco trápí a vadí Ti to,

udělám kompromis.

A Ty? Cítím, že pro Tebe neznamenám nic.

Necítím z Tebe to, co od milované osoby očekávám,

místo: Mám Tě ráda,

slyším pouze prázdná slova...

Nenechala bych Ti ublížit,

nevím, co udělat pro to,

abych se mohla k Tobě přiblížit,

abys pochopila, jak prázdná ignorující slova bys přestala říkat.

Hledám pochopení, vždyť nechci tolik,

když si přeji sesterský vztah, jaký bychom mohly mít.

Děláš pro mě hodně, vážím si toho,

přesto cítím, že mě máš ráda stejně jako leckoho...

VÝZNAM

Báseň napsaná v době, kdy jsme se sestrou mezi sebou neměly absolutně žádný vztah krom křivd a ublížení. Ani z mé strany nebyl štít úplně čistý.

Přesto jsme se nakonec rozhodly démona mezi námi odstranit, usmířit se a stát se sestrami nejen na papíře, ale i v životě. Nebylo to ze dne na den, ale jelikož jsme opravdu chtěly, podařilo se. 

Nyní spolu máme vztah na úžasné úrovni. A co více, máme se navzájem. Jedna je za 18 a druhá bez dvou za 20. Našly jsme k sobě cestu. Nedokážu slovy definovat vzájemné pouto, to se prostě musí zažít.

Báseň zveřejňuji jako důkaz, že i vztahy je možné opravit. Pokud obě strany chtějí, můžeme shodit nahromaděné vrstvy křivd a vynést napovrch bezpodmínečkou vzájemnou lásku ;-) ♥

Foto se Zdena Knotková - Reiki masáže

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI ANEB AŤ ŽIJE OPTIMISMUS

Venku svítí slunce

vystav mu své ruce,

ať je osvítí,

buď jako to kvítí.

Venku prší, až se blýská,

Rukám se po slunci stýská.

Odkud nyní energii čerpat?

Zndeště, nech kapky po sobě stékat.

Stejně jako paprsek ze shora svítí,

kapky vody se na nás z vrchu řítí.

Aby očistily negativní energii,

aby nás pozitivně naladily.

Neházej flintu do žita,

nechej oblečení napít dosyta,

Voda přec čistí,

tím si buďme jisti.

Svítí pro energii,

prší štěstí,

jde pouze o to,

jak se kdo dobíjí.p

Nadávat na nečas nebudu

jde jen o úhel pohledu.

Není každý den posvícení, to tak už bývá,

záleží, z jakého úhlu se kdo podívá.

Venku hřmí, lítaj hromy, blesky,

Posloucháme třeskum třesky.

Co bys nyní dělal venku,

sleduj vše z okna jako telku.

Papuče nazuj,

i přes zkažené plány se raduj.

K čemu plánovat a všeho pak litovat?

Škoda zbytečných slz,

mokra je už dost,

přece kvůli přírodě neskočíš pod most.

Příroda je mocná,

nezapomeň však, že jsi její součástí,

když si chceš sílu propůjčit,

bude ti vždy nápomocná.

Vyběhni ven,

sleduj duhu,

a pak se zahřej u rodinného krbu.

Elektřina nejde, to se stává,

nevlhni svá víčka,

existuje přece svíčka.

VÝZNAM

Nauč se tančit v dešti ;-)

(Z)MATKY

Zmatky venku,

zmatky v hlavě,

chytám zas depku,

nic nezvládám hravě.

Mladí řádí,

staří stárnou,

dítě tryskem pádí

za svou maminkou.

A právě z matky

mám v hlavě zmatky.

Buď hodná princezna,

udělej mi radost,

ať nemám o tebe starost.

Přijde puberta a dítě řekne: Tak a dost!

Po mnoho let zapírání sebe,

jen aby dokázalo, že má rádo Tebe.

V tobě vyrostlo, z Tebe zrodilo,

a přesto dle Tvých představ se nepovedlo?

Nemusí odpovídat Tvé představě,

očekávání máš jen ve své hlavě.

Ať máš doma loupežnici či princeznu,

obdivuj její svět,

nepoměřuj s ostatními dobré práce kvalitu,

drž ji ve všem upřímnou pěst.

Drahé matky,

nedělejte dětem v hlavách zmatky.

Máte je rády, jsou váš život,

tak proč popírat jejich osobnost?

Nejen mámy,

naslouchejte mi i vy, tátové,

také svá dítka máte rádi,

oba jste pro vaše děti bohové!

Nechte jej svobodně růst, rozvíjet,

ať nemusí pak v dospělosti svůj smutek zapíjet.

V dětství tvoří se osobnosti podstaty,

tak s nimi nezacházejte jako s reklamovatelnými produkty.

VÝZNAM

Nejdřív si uveďme fakt, že žádný rodič návod na dítě nedostal. Při výchově si dejme pozor, abychom  nepřetvářeli dítě k obrazu svému, abychom jej zkrátka nepředělávali tak, aby splnilo naše očekávání. Protože tím popíráme nejen jeho osobnost, ale dítě postupně přijme tuto roli za svou přirozenost. Dokonce se může stát, že bude dobrovolně dělat vše podle přání rodičů, ale ne protože by chtělo, ale ze strachu, že by mohl přijít trest, když se předem nepodřídí. Nebo naopak, že by rodiče byli smutní a zklamaní.

A co si dítě hlavně odnese do života? Začne si myslet, že není schopné rozhodovat samo za sebe a myslí si, že každé rozhodnutí, které vychází přímo z něj, je špatné. Nemá tedy sebevědomí. Popírá samo sebe, nevěří si, nevěří v sebe.

A pak přijde puberta a Pravé JÁ se hlásí o slovo :-)

NEJDŘÍV OŘÍŠEK, PAK STŘEVÍČEK

Anděl jemně hladí tvá líčka,

hladí hladce a sladce,

řekni své matce,

že znáš svého rádce a věrného ochránce.

Čekáš prince na bílém koni,

prince, pro něhož holky slzy roní.

Roní a čekají,

zdalipak se jej dočkají?

Čekat můžou, doba dlouhá,

až zbyde naděječka pouhá.

Pak si uvědomí,

jak se Popelka na ples vlastně dostala,

co ve skutečnosti přála si při plném vědomí

a své přání taky dostala.

Dárkem však nebyl princ,

ale šaty krásné,

Jurášek hodil sprint

a teprve jako bonus pak přišel princ.

Kdyby přišla na ples jako služtička,

malinkatá by byla její dušička.

Ona však přišla jako svobodná žena,

o svém životě rozhodnutá.

Proto rada má pro tebe zní,

staň se ženou, kterou jsi vždy chtěla být.

Ženou, kterou jsi sem býti přišla

a tím by se duše Tvá k věčné svobodě vznesla.

VÝZNAM

Zákon rezonance. Co vyzařuješ, přitáhneš. Vůl má k sobě krávu, princezna prince a královna krále. Je na tobě, jak si můj výklad přebereš  ;-)

O ŽENÁCH PRO ŽENY

Měsíc v úplňku v plné záři,

ruce obracíš v modlitbu ve svatou Máří.

Jak pak se jí daří?

Až překročíš vlastní limity,

až překonáš hory vzdálené,

až budou touhy duše Tvé beze strachu odkryty,

city budou konečně naplno projevené.

Máří Magdalénko,

zastav se za námi aspoň na kratinko.

Svá přání a sny do rukou Tvých vkládáme,

pomoz nám, prosím, my tu zatím strádáme!

Pravidla morálky církev pevně zavedla,

ruce v zatlé v pěst tímto k nebi pozvedla.

Bojíme se, bojíme, že naše tělo hříšné jest,

sami sobě držíme ruce zatlé v pěst.

Nehty dlaně drásají,

držíme je pevně,

vládnoucí nad námi vítězně jásají,

nevydržíme dále odolávat dlouho, zjevně.

Patrné zoufalství,

brečící dav,

všude kolem zastaralé klamství,

pomoz nám prosím vyčistit jednou provždy ten páchnoucí smrad!

Naše tělo hříšné jest, říkají kněží,

mluví se však dle tónu toho, o co danému ,,svatomuži" běží.

Děkujeme Máří za Tvou vytrvalou lásku,

nedala jsi nás v sázku!

Na pomoc jsi přiběhla,

políbila líce,

již nebudeme báti se projevit svou ženskost více!

A co více, od nyní vídáme Tě v okamžiku každém,

neboť jsi mnou, my Tebou, všichni jsme v každém.

Ženy povstaly, avšak nevládnou,

věřily jsme jim a prokázaly, že každou dobu ustát zvládnout.

Sílu v sobě probudily, na svět odhodlaně vešly,

díky nim nové energie na Zemi vzešly.

Nyní tančí spokojeně po loukách,

svoboda, klid, láska světem vládne,

každá žena změnit svět hravě zvládne,

pokud láskou v sobě pravým tahem táhne.

Ženy, děkuji, že jste,

bez Vás by svět skončil,

neboť život dáváte

a nás všeobjímající láskou hýčkáte.

Ženy, děkuji, že jste

a prosím, má slova na paměti mějte.

Jste tu jedna pro druhou,

tvoříte ukázkové sesterství,

ženy si vždy pomohou,

v tom a nejen zde tkví pravé ženství.

Probere se žena, objeví se muž,

neboť pravá ženská podstata dovolí muži:

,,Tak se vzmuž."

Nyní jest muž a nyní jest žena,

znova již po Zemi kráčí Adam a Eva.

Či Eva a Adam, to je jedno,

neboť oba spolu tvoří celistvost, čili JEDNO ♥

VÝZNAM

Tentokrát netřeba závěrečný komentář, neboť je zde vše uvedeno ♥♥♥

Pro mne dosud nejsilnější báseň, která byla skrze mne napsána. Přiznám se, že už při psaní jsem měla slzy v očích, neboť postoj k ženám a ženství jako takovému nebylo v historii opravdu většinou nic pěkného... A co teprve skutečnost, že v některých oblastech světa se na tomto faktu nezměnilo nic doteď...

Kristína Dubajová - Vesna (zpět začíná od 1:10, přesto doporučuji zhlédnout celé ♥) →

foto se ZdeNa Zemi ♥

UDÁLOSTI V POZADÍ

Měsíc za úplňku svítí v dál,

v dáli kdosi na píšťalu hrál.

Dav se baví, tleská, fandí,

to, že se něco kolem děje,

nikomu ani za mák nevadí.

Události v pozadí,

nikoho neděsí,

aby ne, pozornost dudák zkušeně odvádí,

dudák přihlížející jen podvádí,

po závěrečném tónu dav se vyděsí.

Zděšení, panika, chaos,

co se to děje?

Vládne nad námi gigantický kolos,

kam poděla se naše naděje?

Události v pozadí, směle se baví,

o dudákovu píseň nikdo již nezavadí.

Zkušenost špatná, zlé se událo,

co se to kurva stalo?

Vidina smrti blízké, otřes a klam,

temnota udělala ham.

Nyní nám nezbývá, než se sebrat

a v boji mezi životem a smrtí jednou provždy v lásce setrvat!

Nečekej roky,

podnikni již dnes první kroky.

Ač se dříve nezdálo, svět se mění,

zkažené mršiny již někde v dáli na hnoji tlejí.

Kvítí povstalo,

rozkvetlá louka,

vědomé již nečekají osamělá muka ♥

VÝZNAM

Tentokrát politická satira :-D