V první řadě si uvědomme, proč trpíme depresemi. Proč? Co se to se mnou děje? Proč mám nevoli žít? Kde se bere vnitřní bolest, pláč? Proč na mě útočí vnitřní démon ze zálohy? Proč se stále vrací šílená bolest, úzkosti, panická ataka, agrese, žijící mrtvolnost, bezmoc, zoufalství?

Událost či události, na základě kterých bolest vznikla, jsou již pryč, ale my si tuto bolest neseme stále s sebou. To, že táhneme tento baťoh minulosti na zádech, znamená, že na vše reagujeme po staru. Odhodit zátěž na zádech tedy automaticky signalizuje, že je zapotřebí změnit náš postoj, lajcky řečeno, srovnat si to v hlavě a změnit program nastavení mysli. Což znamená změnit naše smýšlení, tudíž sebe. Nejedná se však, jak se mnozí domnívají, o odvrácení od naší přirozenosti, nýbrž o náš návrat k ní. Avšak je čistě na nás, či si změnu dovolíme. Mluvíme tedy o naší svobodné vůli.

Trpět depresemi je v souladu s naší svobodnou vůlí.

Deprese je tedy suvenýr, který jsme si ze zdrojové situace ponechali. Většina lidí mě může za vyjádření výše hejtovat a oponovat mi, že absolutně nevím, o čem mluvím. To je v pořádku, je to Váš názor a já jej respektuji. Veškeré moje poznatky však vychází jak z mé vlastní zkušenosti, tak ze všeho, co vidím kolem sebe. A je to všude stejného základu.

Jedná se o opakující vzorec, takřka začarovaný kruh, který si člověk trpící depresí ani neuvědomuje, jelikož už nezná nic jiného. Často se stává, že si ani nedokážeme představit, že bychom se opravdu uzdravili. To je ale omyl! Cesta již existuje, neboť právě tato cesta symbolizuje veškeré dění, jenž depresi utvořilo. Když se na tuto cestu vydáme, můžeme ji využít k uzdravení. Depresivní stavy se nějak vytvořit musely, či?

Naštěstí je špatná psychika v souladu s naší svobodnou vůlí. Toť jasná výhra, neboť to znamená, že když si můžeme depresi vytvořit, máme i tu sílu ji uzdravit ;-) Tak co, pořád se mnou nesouhlasíte?

A japato? Deprese či jakýkoliv jiný příznak špatné psychiky má svůj zdroj, příčinu, proč vznikla. A když vznikla, tak se logicky může přeměnit, uzdravit. Nic není věčné :-)

Když se rozhodneme konečně vybočit z bludného kruhu, tedy vzorce, díky kterému se motáme stále dokola, je zapotřebí vůbec touha se uzdravit. Hodně lidí říká, že si přeje uzdravení, což je samozřejmě pravda. Ale v čem tkví hlavní problém? Oni chtějí, ale nedovolí si to.

Lidé s depresemi se uzdravit chtějí, ale často si to nedovolí.

Problémem bývá, že se často lidé ve svých depresích doslova vyžívají. Trpět znamená být oběť. Já jsem chudák, oni mě křivdí, oni jsou ti zlí a já jsem bezmocná oběť... Mohli bychom pokračovat do nekonečna. Jenže, když dosavadní uvažování a jednání, čili program, dosud nikam nevedl, jak se chtějí pak vyhrabat ze sraček? Chtějí se uzdravit to ano, ale tohle už je doslova vyžívání se v roli oběti.

Opusťme křivdy, k ničemu dobrému nám prostě neslouží. Nemusíte nikomu odpustit jeho čin, ale můžete mu odpustit jako člověku. Vyrovnat se s událostmi, které zkrátka nezměníte, ale můžete změnit pohled na ně. Koneckonců bez baťohu plného bolesti, pláče a zloby, by se vám šlo lépe, nemyslíte? Každý z nás tuší, v čem tkví zakopaný pes. Není nic jednoduššího než daný krok učinit. Nezapomeňte, neděláte to pro někoho, ALE PRO SEBE! Tvůj život za Tebe nikdo jiný neodžije.

Na závěr ještě zmíním jistý fakt. Veškerá deprese, úzkost apod. nejsou nic jiného, než pláč vnitřního dítěte. Nyní přišel čas dítě rozveselit ;-)

Proces vzniku programů a vzorců v naší mysli podrobněji proberu v následujícím článku Léčení jako návrat do dětství aneb cestování v čase :-)